Když jsem zvažoval sepsat něco o jižních Brdech, uvažoval jsem původně o dvou článcích věnovaných jednak trochu opomíjenému vrchu, a pak chráněným územím. Ale místa jsou to tak spolu spjatá, že je nelze tak jednoduše oddělit. Nejen na monitoru počítače a v reálné přírodě, ale i v našich srdcích.

Vrch Třemšín dominuje se svou výškou 827 m n.m. nejen tříkilometrovému hřebeni, jehož jižní konec tvoří, ale i stejnojmennému přírodnímu parku a celé jižní části Brd. Zajímavého toho lze v okolí nalézt více než dost. Zmíněný hřbet táhnoucí se od Třemšína k Hengstu zahrnuje dvě historická sídla, přírodní rezervaci, lesní kapli a nespočet přírodních krás a výhledů do krajiny po obou stranách – jak směrem k Rožmitálu, tak i do údolí Smoliveckého potoka, resp. Lomnice, jak je tento tok někde označován.

Vrch Ždár je nejenom jedním z kopců, které obklopují rokycanskou kotlinu, ale také dominantou přírodního parku Trhoň, přestože se svou výškou 629 m n.m. není zdaleka nejvyšší kótou, kterou zde najdeme. Příčina této jedinečnosti tkví v tom, že zejména okolí samotného vrcholu má svůj „genius loci“, který působí, jak dokládají na místě němí svědkové lidské přítomnosti, již více než dva a půl tisíciletí.

   Zcela jistě už jste na svých cestách nejvyšší středočeskou vrchovinou narazili na pozůstatky osídlení neznámého původu a osudu. Lidé se už od dávných dob pohybovali ve zdánlivě "neprostupných" končinách a zakládali hradiště (Plešivec, Žďár, Kokšín, Zavírka, Hradiště?) na vyvýšených místech. Skrze okolní údolí vedly stezky. V pozdějších dobách lidé začali mýtit les, zakládat pole, osady, vesnice. Snad nejstarší historicky zmiňovanou vsí jsou Rpety u Hořovic. Rychle následovaly další, asi nejrychlejší osidlovací tempo vykazovalo 14. století. Zakládaly se hrady (Valdek, Dršťka = Ronšperk - u Skořic, Třemšín, Chlukov snad někde u Strašic, Liškův hrad u Mítova, Homberk u Příkosic, Vimberk u Melmatěje), tvrze (Drahlín, Mrtník, Obecnice, Podluhy, Vysoká, Rožmitál, Ostrý u Felbabky, Vranovická Hůrka u Vranovic, Jince, Poříčí, Hořehledy, Strašice, Stará Hora = Na Purku - u Číčova) a kláštery (Svatá Dobrotivá, Baštín = Teslín). Vznikaly zámky, přišly další vlny osídlování spojené s kolonizací a také s rozvojem železářství. Začaly se objevovat osamocené hájovny, myslivny, strážní boudy, sklárny, hutě, hamry, lovecké boudy. V posledním století pak vlivem jiného způsobu využití krajiny přišla éra vojenských staveb a zároveň doba likvidace nebo alespoň chátrání podstatné části "civilních" staveb z dob předchozích.  

Tento článek, který vznikl v r. 2008 díky nápadu a aktivitě Stanislava "Stana" Čechury, je seznamem studánek, studní a pramenů na území Brd (v roce 2017 jich je 117). Vzhledem k  tomu, že se jedná o vrchovinu nad jiné bohatou na vodní prameny, nepůjde asi nikdy o seznam uzavřený. Navíc, studánky se v průběhu času nejen rodí a zanikají, ale také zlepšují a zhoršují....

Pokud je mi známo, Fabián sice není tak velký jako třeba Krakonoš, aby mohl bez námahy překračovat kopce a celé hřebeny, ale Brdy zase nejsou tak vysoké, aby je dobrý bůžek nemohl přeletět s vánkem, který rozestupuje mlhu, jež se ráda nad vrchy a horami středních Čech dlouho převaluje. Pojďme se teď na chvilku jako obři nebo bozi projít po brdských kopcích od Třemšína po Cukrák.

Pojďme se na chvíli ponořit do chladných vod stékajících ze strání, bublajících v hlubokých tůních a líně se převalujících v rozlehlých vodních plochách uprostřed hlubokých lesů. Zaposlouchejme se do té přírodní hudby a zkusme pochopit, co nám asi říká.

Tato stránka je vstupní branou k jakési minisérii článků, jež by měly pojednávat o rozličných věžovitých stavbách, na které může člověk narazit při svém putování rozlehlými brdskými hvozdy. Podstatná část textu vznikla vlastně již někdy v roce 2001 a nějak se zatoulala do hlouby mého počítacího/psacího stroje, takže vše zůstalo tak trochu zapomenuto. Čas od času jsem si na téma vzpomněl, ale chvilku k jeho konečnému zpracování jsem si našel až nyní. Jednotlivé články mohou proto obsahovat informace ne zrovna čerstvé a je možné, že se situace na některých popisovaných místech mohla trochu změnit. Stalo-li se tak, pak se za případné neaktuálnosti omlouvám a budu-li na ně upozorněn, rád je opravím.

Dnešní příspěvek bude krátký, bude to spíš jakési připomenutí toho, že existuje řada míst, která jsou více než pozoru hodná, byť často nejsou předmětem přímého brdomilského zájmu. Když napovím, že řeč bude o kusu lesa severovýchodně od Dobříše, jehož středobodem je známý dřevěný altán, řada z vás bude jistě již mnohé tušit. A když ještě doplním, že svého času byla většina tohoto lesa součástí velké lesní obory táhnoucí se od vrchu s romantickým názvem Aglaia až k Morovratům, každému bude hned jasné, že zmínka bude o místě nazvaném Královská (nebo někdy také Králova) stolice.